Jak to vlastně bylo
Už od malinka jsem byl živé dítě co pořád někde poletuje, leze po stromech, nebo jezdí na kole. Ovšem s nějakou organizovanou zájmovou činností jsem se seznámil až okolo sedmého roku, kdy mojí mamce doporučila její kamarádka Olga Šípková, abych zkusil sportovní gymnastiku. Shodou okolností jsem sportovní gymnastiku v té době zahlédl v televizi a řekl jsem, že je to, co bych chtěl dělat. Nakonec jsem u gymnastiky vydržel 6 let.
Posbíral jsem dokonce i pár medailí, většinou týmové, ale jedna je i z jednotlivců. Bohužel jsem ale byl od malička spíše robustní a měl jsem silné nohy. To bohužel nevyhovovalo představám mého tehdejšího trenéra, což mi ostatně dával najevo.
To bylo také impulzem, abych s gymnastikou skončil. Už mně nebavilo chodit domů s brekem kvůli něčemu, za co jsem nemohl a ani jsem to nemohl ovlivnit. Takže jsem vlastně skončil s něčím, co mě bavilo a měl jsem to rád. To vše se odehrálo na konci školního roku, těsně před prázdninami. A právě o prázdninách jsem jel s mamkou na aerobikový zájezd s Olgou Šípkovou. Už v autobuse jsem se seznámil se všemi holkami, co dělali aerobik a byli jsme skvělá parta. Jednou jsem si na pláži zkoušel různé prvky z gymnastiky, stojky, špicary, a tak podobně.
Tak mě Olča oslovila, a zeptala se mně, jestli bych nechtěl zkusit sportovní aerobik. V té době jsem už aerobik znal a věděl jsem co to je, ale nějak zvlášť mě to nelákalo a tak jsem řekl že asi ne. Ještě ten večer jsem šel hledat holky, abychom mohli něco podniknout. Našel jsem je u bazénu, jak tam zkouší všechny možné prvky, mimo jiné třeba kliky na jedné ruce. A myslím si že, právě tato chvíle rozhodla o tom, že bych chtěl dělat sportovní aerobik.
Řekl jsem si, když takovéhle věci zvládnou holky, tak já je chci umět taky. Pak jsem zašel za Olčou, slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že v září si to přijdu na trénink vyzkoušet. Nevím už přesně, jak to tehdy v září probíhalo, ale vím určitě, že mně to chytlo neuvěřitelným způsobem a ten pocit ve mně přetrval do teď.
Posbíral jsem dokonce i pár medailí, většinou týmové, ale jedna je i z jednotlivců. Bohužel jsem ale byl od malička spíše robustní a měl jsem silné nohy. To bohužel nevyhovovalo představám mého tehdejšího trenéra, což mi ostatně dával najevo.
To bylo také impulzem, abych s gymnastikou skončil. Už mně nebavilo chodit domů s brekem kvůli něčemu, za co jsem nemohl a ani jsem to nemohl ovlivnit. Takže jsem vlastně skončil s něčím, co mě bavilo a měl jsem to rád. To vše se odehrálo na konci školního roku, těsně před prázdninami. A právě o prázdninách jsem jel s mamkou na aerobikový zájezd s Olgou Šípkovou. Už v autobuse jsem se seznámil se všemi holkami, co dělali aerobik a byli jsme skvělá parta. Jednou jsem si na pláži zkoušel různé prvky z gymnastiky, stojky, špicary, a tak podobně.
Tak mě Olča oslovila, a zeptala se mně, jestli bych nechtěl zkusit sportovní aerobik. V té době jsem už aerobik znal a věděl jsem co to je, ale nějak zvlášť mě to nelákalo a tak jsem řekl že asi ne. Ještě ten večer jsem šel hledat holky, abychom mohli něco podniknout. Našel jsem je u bazénu, jak tam zkouší všechny možné prvky, mimo jiné třeba kliky na jedné ruce. A myslím si že, právě tato chvíle rozhodla o tom, že bych chtěl dělat sportovní aerobik.
Řekl jsem si, když takovéhle věci zvládnou holky, tak já je chci umět taky. Pak jsem zašel za Olčou, slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že v září si to přijdu na trénink vyzkoušet. Nevím už přesně, jak to tehdy v září probíhalo, ale vím určitě, že mně to chytlo neuvěřitelným způsobem a ten pocit ve mně přetrval do teď.